Léčba lupénky

Lupénka je chronické zánětlivé onemocnění, které postihuje kůži, vlasy, nehty a klouby. Tato nemoc může mít významný vliv na kvalitu života. Pacient se musí naučit s ní a její léčbou žít tak, aby co nejméně negativně ovlivňovala jeho život.

Podle typů léčiv existuje léčba:

• zevní: krémy, masti, roztoky, léčebné šampony;
• světloléčba: aplikace především ultrafialového světla;
• vnitřní: léky podávané ústy, injekčně;
• alternativní metody.

Zevní léčba

Zevní léčba byla a stále je v léčbě lupénky základem. S medicínským pokrokem se dostávají do popředí léky, které jsou účinnější, nebarví, nepáchnou a mají minimum nežádoucích účinků. Proto jsou také nazývány léky první volby. Volba těchto léků závisí na formě lupénky, rozsahu, umístění a věku. Pro léčbu chronické lupénky se používají především léky nehormonální povahy, odvozené od vitaminu D a vitaminu A, cignolin.

Světloléčba (fototerapie, fyzikální léčba)

• Přirozené slunění je historicky známou léčebnou metodou u lupénky. Je to právě neviditelná, ultrafialová část slunečního záření, která má na lupénku léčebné účinky. Lékaři doporučují denně patnáct až třicet minut pobytu na slunci.
• Již klasicky doporučovanou léčbou je pobyt u Mrtvého moře, kdy nad hladinou se neustále vznáší mlžný opar minerálií, který filtruje nežádoucí paprsky.

Fototerapie je fyzikálně léčebná metoda na základě světla, což je specifická část  elektromagnetického vlnění. Používá se záření vydané různými zářiči v pásmech UVB a UVA. Největší účinek je v aplikaci úzkospektrého záření UVB ve vlnových délkách 311 nm.

Vnitřní (celková) léčba

Vnitřní léčba se vzhledem k nežádoucím účinkům léků zvažuje jen pro nejtěžší případy nereagující na zevní léčbu a světloléčbu. Lékař musí nejprve zjistit laboratorním vyšetřením, zda konkrétní pacient tyto léky vůbec může užívat, zda je schopen přesně dodržovat lékařské pokyny, chodit na nutné lékařské a laboratorní kontroly. Celková léčba využívá zejména vitaminy, léky ovlivňující rohovění kůže (retinoidy) a léky ovlivňující imunitu, nejmodernější léčbou se však stává léčba biologická.

Alternativní metody

• Psychoterapie – má na každého pacienta individuální efekt. Využívá se autosugesce, relaxační techniky – jóga, autogenní trénink, hypnóza, meditace, skupinová terapie.

 

Použité zdroje:

Bc. Adéla Burešová, Fototerapie a její využití u kožních chorob, diplomová práce, Plzeň 2016. Dostupné z: https://dspace5.zcu.cz/bitstream/11025/25321/1/Fototerapie%20a%20jeji%20vyuziti%20u%20koznich%20chorob.pdf2.pdf.

Mgr. Veronika Peňázová, „Lupénka“, Dermatol. praxi 2007; 1(4), s. 184-187. Dostupné z: https://www.solen.cz/pdfs/der/2007/04/11.pdf.