Možnosti léčby lupénky

Lupénka je nevyléčitelné onemocnění, ale správně zvolenou léčbou lze úspěšně zmírnit potíže nemocného. Za nejstarší léčbu této nemoci se považuje slunění. Mezi moderní způsoby léčby se zařadil laser, fototerapie, léky, které potlačují imunitní systém. Mrtvé moře se začalo doporučovat jako terapie až po roce 1970.

„V zásadě máme k dispozici tři základní způsoby terapie: lokální, systémovou a fototerapii. Kombinací jednotlivých metod se zvyšuje jejich účinnost a snižuje se riziko vzniku nežádoucích vedlejších účinků. (…) Léčba by měla být komplexní – zaměřujeme se nejen na medicínskou stránku, ale i na psychologické a sociální aspekty (vliv zaměstnání, rodinných příslušníků) a opakovaně zdůrazňujeme možná opatření vedoucí k prevenci vzniku recidiv.“ (Iva Obstová, „Terapie psoriázy“, Prakt. lékáren. 2016; 12(1). s. 12.)

Fototerapie se využívá zejména u pacientů s chronickou, středně těžkou až těžkou formou lupenky a postižením na více než 20 % kožního povrchu.

Balneoterapie – na suchá šupinatá ložiska působí příznivě slaná voda nebo olejové koupele, protizánětlivý efekt mají koupele dehtové, sirné, bylinné, olejové, škrobové nebo otrubové.

Thalasoterapie (řecky thalassa = moře) – tak označujeme kombinaci koupání ve slané mořské vodě, slunečního záření a pobytu na čistém vzduchu. Důležitá je také změna stravy, ale hlavně psychický a fyzický odpočinek. Přímořské pobyty jsou vhodné pro léčbu chronické stacionární formy psoriázy. Optimální doba léčebného pobytu je alespoň tři týdny.

Celková terapie se zvažuje u běžné lupénky teprve při nedostatečném efektu externích přípravků nebo fototerapie, tj. kdy kůže nemocného není ani při správně prováděné terapii dlouhodobě zlepšena nebo doba remise je velmi krátká. Naopak na prvním místě systémovou terapii se indikuje v případě postižení velkého rozsahu. Pro pacienta je systémová terapie bezesporu pohodlnější, nevýhodou jsou však její nežádoucí vedlejší účinky.